Kde to všechno začalo?

Možná to už všichni kolem mně slyšeli a já se kontroluji, abych o tom moc nemluvila, ale možná to je tím, že i přes to všechno všem jsem popravdě ŽILA. Kdy jsem byla daleko od svých problémů a fakt se stavěla poprvé v životě do své vlastní síly, což mi mj. zvedalo sebevědomí.

Ano, dělala jsem rok Au pair v New Yorku. Sice mně ta práce štvala, jako každá jiná, ale furt se něco dělo. Měla jsem to asi třicet minut vlakem nebo metrem na Manhattan a kdykoliv jsem vystoupila na Manhattnu přišla jsem si jako Alenka v Říši divů.

Některé zážitky, co jsme tam zažívaly s holkami si nechám pro sebe, ale bylo to v některých věcech hodně "poprvé." Amerika má jednu mocnou sílu a to je "You can do everything." Máte dojem, že jste main characters ve filmu, že si fakt žijete sen, i když pokud nemáte peníze, žije se tam o něco hůř než v Evropě, ten sociální systém mi přijde podobný jako tady v Egyptě. 

Ale jinak takhle přes agenturu, jsem měla vše zajištěné, takže jsem nic neřešila a prostě jsem si užívala Rok v Americe, který mi změnil všechno. Kdy jsem zakusila to, jaké to je žít, jaké to je být bez kocoura rok, jaké to je si věřit. 

Kdyby se mně někdo zeptal, zda bych vrátila čas a rozhodla se jinak? Ano, určitě bych se nevrátila, protože bez Vás ten život běží dál. Prostě to tak je. Myslela jsem si, že mi něco utíká v Praze, ale ve finále mi neuteklo nic a ten rok po návratu byl strašný, proto si myslím, že jsem se ani vracet tak brzy neměla. Já bych se vrátila jenom pro kocoura. 

Ale všechno má být, tak jak to má být, a já jsem ráda, že můžu vzpomínat na to, kdy jsem žila. Že to v sobě mám a že i přes veškeré snahy se mi to povede znova. 

Ameriku jsem si vyloženě a vědomě manifestovala pár let, chodila jsem spát s tím, že jsem koukala na fotku Manhattnu a vstávala a vždy se na tu fotku koukala a říkala si, že tam žiju.

Ani nevím, kam jsem tuhle sílu po pár letech zakopala. Byl to jeden z mých splněných snů. Jestli máte sen, někde žít, tak si zatím běžte, ať je to Slovensko, Německo nebo Thajsko, prostě si zatím běžte, protože vždycky je cesta, jak toho docílit.

Proč právě Egypt?

Všechno to začalo, když byl Covid, všem se dařilo ve vztazích a já jsem si přišla už fakt mimo, žila jsem si v takovém sklepním bytě s dvěmi kočkami v části Prahy, kde jsem vyrůstala a měla jsem to tam ráda. Nicméně, jsem už nevěděla jak dál, byla jsem v ČR 5 let, dělala jsem v gastru, kde to bylo celkem toxický prostředí, co se týká mezilidských  vztazích, to bylo fakt šílený a tak jsem řekla vesmíru "Jestli se nic nezmění, do třiceti se stěhuju pryč. Je mi jedno kam." A nechala jsem to být. 

Mezitím jsem potkala asi ty největší lekce, co jsem měla potkat, po rozchodu jsem se rozhodla odjet na týden do Hurghády s kamarádkou a tam to všechno začalo. Samozřejmě, že jsem si začala vztah s Egyťanem a za rok a půl jsem se odstěhovala. 

Jenomže co jsem udělala jinak, abych se odstěhovala? Potřebovala jsem plán, kterého jsem se držela, začala jsem podnikat, aniž bych měla zkušenosti a vlastně jsem takový styl podnikání odmítala, měla jsem na vše svůj názor. Stejně  jsem poslechla svojí intuici a šla do toho, otevřela jsem si eshop, jak jsem si přála. 

Stěhování bylo chaotické, protože celý můj život je jeden velký chaos, kočky se převezly a mohlo se začít žít. Po příjezdu mě to poprvé zasáhlo, cítila jsem, jak jsem z celého svého života totálně vyhořelá a Egypt má léčící energii, takže jsem po dvou měsících zde skončila na kapačkách, 

V Egyptě jsem rok ( 22.6. 2023) a musím říct, že mi skončilo všechno u čeho jsem si myslela, že to bude v pořádku a jisté. Ač jsem sama věděla, že jistoty neexistují, tak Egypt Vám ještě ukáže, co v sobě nemáte vyřešené a dává Vám to sežrat, do toho jsem přestala věřit, že se mi povede být úspěšná v eshopu a začala jsem pochybovat. 

Celé se to projevilo na mé psychické i finanční stránce, nemohla jsem ani sdílet něco o svobodném životě, když tak vlastně nežiju. 

Egypt a rok 2024 dbají na odvahu a na pravdu. Na čistou energii, a žít v souladu s naším vyšším Já. Kdo jste vnímavější, tak je tohle skvělá duchovní pouť a jak si vyčistit zajeté vzorce. Hodí Vás to tu na začátek - bez keců.

Život v Hurghádě není růžový, věděla jsem to od začátku, nicméně je určitě lepší si tu držet menší okruh lidí a moc si ničeho nevšímat. A chlapů asi taky moc ne. Naopak jídlo je tu naprosto výtečné a kdo miluje letní teploty bez bouřek, tak to je ideální místo. Je tu hodně opuštěných zvířat, ale také útulky a mnoho lidí, co se je snaží zachránit.

Internet se tu musí často dobíjet a i kredit, za mě tu asi není moc míst pro děti na vyžití, ale to je můj pohled, děti nemám. Jinak asi na delší pobyt, je to dobré ale já si tu doopravdy neumím představit žít celý život. Je to skvělá škola a já jsem za ní opravdu moc vděčná.

Tak se vrhnu na druhý rok v Egyptě a taky na přípravu toho, co mě čeká dalšího.